Jak si s dětmi povídat o emocích? Kamarádové vám pomůžou začít

Kniha Kamarádové 3 je venku a po předprodeji, ve kterém jste nám dali krásně najevo, že se na další příběhy zvířecích kamarádů ze školky těšíte, si ji od října můžete pořídit už běžně na našem e-shopu.

A stejně jako u předchozích dílů jsme ani tentokrát nechtěli, aby čtením příběhů všechno skončilo. Každý z nich totiž otevírá témata, která děti dobře znají ze svého vlastního školkového života – kamarádství, strach, stud, pravidla, odvaha, pomoc druhým nebo třeba situace, kdy tak úplně nevědí jak si říct o pomoc.

Proto jsme i tentokrát spolupracovali s dětskou psycholožkou a psychoterapeutkou Mgr. Lucií Miškóci, která ke knize připravila doplňující materiály a otázky. Ty mohou pomoct otevřít rozhovor o věcech, o kterých se dětem někdy nemluví úplně snadno. 

Když otázka „Jak bylo ve školce?“ nestačí

„Jak bylo ve školce?“

„Dobře.“

„Co jste dělali?“

„Nevím.“

Je vám to taky povědomé? 

Děti nám často samy od sebe neřeknou všechno, co během dne prožily. A někdy ani nevědí, jak o některých věcech začít mluvit nebo své emoce pojmenovat. Příběh ale může být bezpečný způsob, jak se k podobným tématům dostat.

Nemusíme se dítěte hned ptát, jestli se někdy ve školce stydělo nebo jestli má nějaký problém. Při čtení knížek a příběhů se můžete nejdřív dítěte zeptat, co si myslí o Karlovi nebo Žofce. Proč se podle něj postava zachovala právě takhle? Co by na jejich místě udělalo jinak? Nebo co by třeba v dané situaci pomohlo s řešením problému?

Právě takové otázky knize Lucie připravila. Například u Karla se můžete dostat k tématu potřeby soukromí, studu, řešení problémů nebo komunikace mezi rodiči a učiteli. 

Co když dítě udělá něco „zlobivého“?

Jedním z témat, která se knihou prolínají, je také naše tendence děti škatulkovat. Hodný a zlobivý. Odvážný a stydlivý. Šikovný a nešikovný. Jenže dítě je mnohem víc než jedna vlastnost. A i o tom se dá s dětmi prostřednictvím příběhů mluvit. Třeba když Ema a Róza pomáhají zraněnému holoubkovi. Proč se Ema nejdřív bála? Bylo jejich počínání bezpečné? A mohly holky situaci vyřešit jinak? Nejde přitom o to najít jednu správnou odpověď. Mnohem zajímavější může být zjistit, jak situaci vnímá samo dítě a jak by třeba v podobné situaci reagovalo. 

Otázky nemusíte projít všechny a už vůbec není potřeba z každého čtení dělat „vzdělávací aktivitu“. Stačí si vybrat jednu, která vás zaujme, a nechat rozhovor přirozeně plynout. Podle psycholožky Lucie neexistují dobré nebo špatné otázky. Pouze ty, které mají větší či menší potenciál, aby se dítě otevřelo a přinesly kvalitně strávený společný čas. Obecně však doporučuje pokládat otázky spíše otevřené a pokud přesto přijde jednoslovná odpověď, můžete se dál doptávat. Na odpovědi však radí reagovat v klidu a se zájmem. Možná tak díky tomu zjistíte, že vaše dítě řeší něco, o čem jste vůbec nevěděli.

Například:

„Co bys udělal/a na Karlově místě?“

„Myslíš, že se někdo může bát, i když je odvážný?“

„Co bys udělal/a, kdybys viděl/a zraněné zvíře?“

„Jak poznáš, že se někdo zlobí?“

Kamarádové nejsou jen příběhy ze školky

A právě v tom je pro nás celá série Kamarádové zajímavá. Kniha nemusí být jen něco, co večer přečteme a odložíme na poličku. Může být začátkem hlubšího rozhovoru. O tom, co děti prožívají, co je trápí a čeho se bojí. O tom, co považují za správné nebo nesprávné. A také o tom, jak se chovat k ostatním a jak si říct o pomoc. Jsme rádi, že i díky dalšímu dílu můžeme dětem nabídnout nové příběhy a rodičům zase malou pomoc s tím, jak se po jejich přečtení ptát a kam rozhovor nasměrovat, aby vznikl bezpečný prostor, ve kterém se dítě nebojí sdílet své emoce a názory. Prostor k budování vzájemného vztahu a bezpečné citové vazby.  

• Doplňující otázky a materiály od psycholožky a psychoterapeutky Mgr. Lucie Miškóci najdete na webu www.kamaradove.cz